Zdeněk Dlouhý

Od mládí jsem kreslil a maloval. Vždy mě přitahovaly obrazy starých Mistrů — ne jejich technika ani historické souvislosti, ale to, jak tyto obrazy působí. Ta barevnost, světlo a zdánlivá jednoduchost, která má přitom obrovskou sílu. Fotografie přišla jako přirozené pokračování toho samého hledání.

Před několika lety mě zdraví donutilo zpomalit. A tím zpomalením jsem začal věci vnímat jinak. Přestal jsem mít potřebu dělat hezké — začal jsem hledat pravdivé a klidné. Tehdy se můj styl uzavřel do podoby, která je dnes rozpoznatelná: pastelové tóny, uhlově tmavá pozadí, světlo modelující tvář tak, jak to znáte z obrazů Dutch Masters. Nebylo to prozření, spíš urychlení cesty, ke které bych stejně jednou došel.

Silný portrét nevzniká během pár minut. Je to proces, při kterém se postupně buduje atmosféra, důvěra a vztah. Myšlenku na konkrétní fotografii nosím v hlavě nezřídka i několik měsíců — vychází z osobního prožitku nebo vnitřního tématu, které ve mně zůstává. Tyto snímky nejsou jen portréty. Jsou osobní a upřímné, a právě v tom vidím jejich sílu.

Pracuji ve vlastním studiu v Chomutově, kde mám plnou kontrolu nad světlem, atmosférou a výsledkem. Světlo vnímám jako zásadní nástroj, ale zároveň jako něco, co si člověk musí postupně odžít — nedá se naučit podle šablony. Techniku záměrně držím co nejjednodušší. Čím méně energie věnuji nastavování, tím víc prostoru zbývá pro práci s člověkem, emocí a celkovou atmosférou.

Snímky pravidelně přijímají mezinárodní fotografické salony ve více než dvaceti zemích světa. Federace FIAP, PSA a GPU ocenily tuto práci tituly AFIAP · QPSA · GPU Cr2. Jsem členem České fotografické federace ČFFU.